Taky bych pejska nekousala do ouška, to mi přijde moc surové (ouška mají hodně citlivá). Všechno se dá zvládnout nenásilně, ale tak, aby to pejsek pochopil.
Když při hraní kousne víc, než je zdrávo, tak je nejlepší zapištět hodně vysokým hláskem (přesně tak, jak piští on, když ho něco zabolí). Prostě takové hodně vysoké hysterické Auu!. Hned na to se sebrat a odejít – tím dáš pejskovi najevo:
– vypísknutím – že to bolí
– odchodem – že když něco bolí, tak to nebude pokračovat
Pak si po chvíli můžete zase začít hrát. A jakmile kousne – vypísknout, odejít… Než se mu ale vymění zoubky, tak stejně se očasnému bolestivému kousnutí nevyhneš, ty jehličky jsou šílený.
Ještě bych ho hodně brala mezi ostatní pejsky. To ti pomůže, štěně se rychle naučí, jak silný stisk smí použít, protože ostatní pejskové mu to vysvětlí 🙂
K tomu vytí a škrábání: jak často ho venčíš? Malé štěňátko je třeba venčit třeba každé tři hodinky. Možná chce jen čůrat? Zkuste to – vzít do náručí, odnést na nejbližší trávu, nechat ho tam chvíli a pak zas v náručí vzít domů. Brzy pochopí, že takhle si řekne jen o vyvenčení.
Na delší procházku ale jděte jen ve chvíli, kdy nekňučí a neškrábe na dveře – štěně by si mohlo spojit, že si může zábavnou procházku vynutít. Je třeba mu vysvětlit, že když si řekne, půjde se čůrat, to je pochopitelné. Ale jen čůrat, žádná velká procházka. O dlouhých a zábavných procházkách rozhoduješ ty.
a poslední změna proběhla před 14 roky a 5 měsíci.
