Jak snáší Vaši pejsci dopravní prostředky?

závidím všem kdo mají pejska,který se nebojí jezdit dopravními prostředky!!!! ach jo,Míša celou cestu proknučí,někdy i dost nahlas!! mně by to nevadilo,ale lidi čuměj co mu tam hroznýho dělám!!! Ono se řekne..nechte ho být,nevšímejte si ho,a kdykoli přestane-pochvalte! Ale to by ta tram musela být prázdná!!

My jezdíme jenom busem a moji psy mají cestovní horečku, jakmile vidí bus s otevřenými dveřmi, hned by do něj nalezly a vozily se 😀 Jinak cestovat se dvouma psema taky není legrace, jelikož mám oba velkých rozměrů 😀 a poměrně neskladný takže to opravdu dá záhul je nasoukat do správných poloh 😀 jinak je to potom ale v pohodě, teda až na moje obavy o jejich ocásky a ťapinky … Ale rozhodně se toho nemusíte tak strašně moc bát :o)

Ahoj lidičky. Tak Sally a Bazir jsou celkem v pohodě :). Bazir ze začátku v autě zvracel, ale pak si zvyknul (jezdili jsme většinou dlouhé trasy) a teď jízdu autem miluje, je mu jedno jestli je v kufru a nebo na zadních sedačkách, celou cestu sedí a kouká všude kolem. Sally ze začátku nechtěla do auta a taky zvracela ale pak to bylo taky v pohodě. Teď oba chtějí nastoupit do jakéhokoliv otevřeného auta (a osazenstvo auta které vůbec neznáme se občas celkem diví 😀 ) Cesta vlakem je taky v pohodě a busem nejezdíme co máme 2 psy právě kvůli tomu že ne každý řidič chce vzít 2 psy najednou… A eskalátory, no… při nastupování couvají (sranda když máte za sebou frontu “uslintaných” kravaťáků co spěchají 😀 ) a při vystupování couvají taky 😀 musíme je vždycky malinko “popostrčit” aby se vůbec rozhoupali 🙂 nejradši máme auto, je to cesta v klídku a v pohodě, zastavíme protáhneme si všichni kosti a jede se dál 🙂

Enzo snáší všechny dopravní prostředky peffektně. V jeho 5 měsících jsme se přestěhovali do Prahy a , protože s emnou jezdil do práce tak denně jezdil pvní busem pak metrem a nakonec tramvají všechny zvládal s naprostým klidem i v narvaným metru. Jezdící schody si přímo vychutnával 🙂
Nejraději, ale jezdí vlakem. Dva roky jsme spolu jezdily každý týden 4 hodiny vlakem domu tak se tam cítil jako doma.
A veselou historku mám taky, ikdyž v tu chvíli mi moc veselá nepřišla : Hned před barákem jsme měli autobusovou zastávku ze ktere jsme jezdili do práce ( častokrát jsme dobíhali na poslední chvíli ). Ten den jsem měla volno a včas, kdy nám jezdil autobus jsem vyrazila s Enzem na procházku do lesa. Vyšli jsme a v tu chvíli přijel autobus  než jsem se nadála tak vidim jak se Enzo rozeběhl a na poslední chvili před zavřením dveří naskočil a autobus se rozjel. Málem mě trefilo, další zastávka byla až po 5 minutách a už jsem viděla někde Enza bloudícího po Praze . Naštěstí si mě autobusák všiml běžící a mávající za ním a zastavil ( asi si myslel, že mi ujel)  jak otevřel tak mi Enzák skočil málem až na hlavu se asi pěkně lekl, když se bus rozjel a já tam nebyla 😀

To už se mi taky staslo, že mi frnkl před nosem . Tenhle se, ale asi lekl, když mě zahlédl jak za ním pádim a mávám rukama 😀

Taky musím zase s Míšou začít jezdit víc..on je hroznej…když jezdíme hodně tak si pomalinku zvyká..a jde to skoro dobře,ale jen na pár dní vynecháme..jde to zase od znova!!!Nesnáší jakékoliv změny ve svém režimu..stačí když jdeme do parku jinou ulicí a je vyplašenej…stresík!!!

Náš zlaťák snáší tramvaj, autobus bez problému. Vlakem teprve pojedeme, takže uvidíme 🙂 Horší je to bohužel s autem, zřejmě si zapamatoval, jak se jako malý pozvracel a do teď se do něj bojí, takže ho tam vždycky musíme strkat-přední tlapy, zadní tlapy-protože já ho teda vážně už neunesu (bude mít jedenáct měsícu-38kg). Příliš už si nevím rady, jak mu pomoci, aby pochopil, že pokaždé jedeme do přírody a aby se nebál skočit. Snad se to časem dá dopořádku..