Že psi neopovrhnou konzumací zdechliny, to nepřekvapuje, ale proč se o ni ještě navíc náruživě otírají nebo se v ní přímo válejí? Proč vůbec mají v oblibě nechat své tělo načichnout odporně páchnoucími vůněmi?
Protože podobné jednání bylo zaznamenáno i u vlků, jedná se téměř jistě o pozůstatek společné evoluční minulosti, který by minimálně u vlka měl mít nějaký smysl. Ale jaký? Podle některých autorů vlk chce načichnout, aby mu zbytek smečky pak věnoval větší pozornost očicháváním. Chování je do do značné míry pudové a psi v něm pokračují, i když jsou za ně trestáni. Nicméně neexistuje žádný důkaz o tom, že by páchnoucí vlk nějak kvůli tomu poskočil ve společenské hierarchii smečky.
Druhé, pravděpodobnější vysvětlení tvrdí, že vlk tak maskuje vlastní pach, což mu má umožnit přiblížit se ke kořisti. Tahle možnost se ještě pořádně netestovala.
Pak je tu ale ještě třetí, zřejmě nejhodnověrnější a trochu paradoxní vysvětlení – pach vlka je jen druhotným důsledkem celého chování, primárně jde o to, aby mršina načichla vlkem. Vlk si ji tímto způsobem nějak přivlastňuje, respektive na ni alespoň umisťuje svoji značku (na podporu tohoto názoru lze uvést, že ochočovaný vlk, když ztratí z člověka strach, se mu v jednu chvíli začne otírat o šaty). Vyválet se v mršině by sloužilo k podobnému účelu jako značkování teritoria močí; mimochodem ale není pravda, že vlk toto činí na hranicích svého lovného revíru. Mršiny by byly vybírány proto, že jsou cenné jako potrava, navíc i čichově nápadné ostatním vlkům (asi jako kdyby někdo zprávu umístil raději na nápadné, vyvýšené a ostatním dobře viditelné místo).
Zdroj: Stephen Budiansky: Pravda o psech, Columbus, Praha 2002
