Karlštejn – Sv. Jan pod Skalou – Beroun

0
59
[ratings]

 

Sraz byl ve 12:00 h na nádraží v Karlštejně. Už tam čekala Danča s Kessinkou a další pejskaři. Dlouho jsme nezaháleli a vydali se k hradu. Hned na začátku trasy jsme za plotem viděli border kolii, ale bohužel byla až moc hlídací a tak jsem si jí nemohla pohladit. 

Před mostem přes Berounku jsme si zavzpomínali a vyfotili místo, kde jsme byli téměř před rokem. Přešli jsme přes most a zamířili vpravo do kopečku, který nás měl dovést až k hradu. Prohlíželi jsme si obchůdky, které se táhli celou cestu nahoru. Potkali jsme dva kočáry tažené krýsnými koňmi a pak si Luko skočil zakoupit turistické známky a ostatní mířili vpřed.


Vyšlápli jsme si kopeček ke Karlštejnu, odbočili opět vpravo lesní cestičkou dolů. U silnice jsme nechali psíky napít a vykoupat. Chvíli jsme capkali po silnici, minuli pána se sovou, který se bránil focení (pod podmínkou 30 kč) a už mířili opět do kopce lesíkem. Po prudkém kopci jsme se zastavili u stromu “Dub sedmi bratří” (starý cca 350 let, spojován s pověstí o tom, že si pod ním dělilo kořist 7 bratrů loupežníků). Pokračovali jsme stále lesem, mírně vzhůru, šlapali jsme po sněhu, čehož musel využít Artík a tak se hned začal válet po zádech. Černý kříženec se snažil zbavit košíku, ale nedařilo se a tak si otíral hlavu všude možně, Kessinka zápasila s honičkou o klacík a to už jsme kráčeli zase dolů, následně po rovince kolem vykáceného placu.

Prošli jsme kolem Kubrychtovi boudy, kde byl sraz děcek – nejspíše skautíků. Potkali jsme páníčky s borderkou a tak ji Luko vyfotil. Šlapali jsme k Bubovickým vodopádům, které leží na Bubovickém potoce. U vodopádů se, myslím, všem líbilo. Sice jsme si museli dávat pozor, kudy jít, ale zvládli jsme to a byl to zážitek.


Od vodopádů jsme mířili ke Sv. Janovi pod Skalou (patří do Trojlístku nejvýznamnějších míst na berounsku, více na: svatyjan.cz), ke kterému jsme šli po lesních cestách. Nešli jsme ke kříži, ale kolem kláštera, zastavili jsme se u vody, kde se psiska opět vykoupala a napila, na polozbourané zíďce jsme si odpočinuli a posvačili a už jsme zase pokračovali.

Šli jsme lesem a věděli jsme, že nás čeká vražedný kopec. Artuš si běhal po lese a naháněla ho Kessí. Když jsme šli do kopce, na chvíli mi pomáhal Artík, ale nakonec jsem ho zase pustila, aby si lítal dle libosti. Na vrcholu kopce je zbudován altánek určený k odpočinku (kterého jsme samozřejmě nevyužili), mířili jsme dál, cestičkami kolem luk, kde byl krásný výhled na okolí. Strmý kopec dolů byl rychle za námi a už jsme procházeli kolem Berounské nemocnice.

Na nádraží jsme to měli cca kilometr a tak nám cesta utekla až moc rychle, přes most, kolem kolejí, přes plácek před nádražní halou a než jsme cokoliv stihli, už jsme seděli ve vlaku, bez řádného rozloučení a uháněli domů…

Sraz byl ve 12:00 h a ve vlaku jsme seděli v 16:30 h -> výlet na 4,5 hodinky cca na 16 km