V neděli byl v plánu sraz na zastávce “Řepínská” v 10:30h v Bohnicích. Na Vysočanské jsme se potkali s Jitkou a Oskárkem a tak jsme čekali společně. Pak jsme nasedli na bus 177, na Kobylisích jsme zahlédli Lucinku a Máju s Hapim, Kláru s Besskou a dalšího člověka s pesanem. Ti jeli za námi. My s Lukášem a Jitkou jsme museli dojít zastávku pěšky a už z dálky jsme viděli početnou skupinu lidí a psů.
Vešli jsme do areálu PL Bohnice a čekali na Markétu s Brucem, která nám dala vědět, že dorazí později, protože Brucíka ráno napadl rotvajler a tak byl v šoku:( Během chvilky dorazili a u Vltavy u útulku se k nám přidal pán s boxerkou, tak nás bylo 17 lidí a 13 psů. Hojný to počet:)
Z areálu jsme zamířili ke koním, ale cestou jsme se zastavili na plácku před věžičkou, kde jsme se pokusili udělat společnou fotku. Jaksi se moc nedařilo a tak mám několik nepovedených fotek, ale alespoň 2 chvalitebné:) Někteří pesani seděli na místečku jako přibití a jiní se báli, že páníček nebo panička zdrhnou, a tak jakmile se trochu vzdálili, pesan vyběhl za nimi. A tak na společné fotce bohužel nejsou všichni.
Od věžičky jsme pokračovali konečně na koně. Moji hnědí oblíbenci právě dostali slámu, tak neměli čas se nechat hladit a tak jsem si udělala pár fotek a popošla k další ohradě, kde byli krásní bělouši. Nechali se zlehka pohladit. Vedle běloušů byla další ohrádka, kde byl bílý a černý kůň v “oblečku”. Naproti byl hnědouš s bílým znamením mezi očky, do kterého se zamiloval Lukáš. Já zahlédla v daleké ohradě nádherného černého koně a tak jsme se s Artíkem vydali za ním. Byl nádherně stavěný, úžasně dlouhý ocas s hřívou a krásně tmavé oči odrážející obraz jako zrcadlo. Jedinou vadou byla jeho přátelskost/nepřátelskost. Nenechal se pohladit a jakmile se člověk k němu přiblížil, odcházel:( Potom jsme se šli podívat na lamy, ovce a kozy, které si pesani prohlíželi nejvíce.
Pokračovali jsme kolem areálu, lesíkem a “vylezli” u útulku Troja. Prošli jsme kolem něj, koukali na ty chudáčky, které jsme naší přítomností rozštěkali a já litovala, že mají takovýto osud:( Zastavili jsme se u Vltavy, kam pesani skákali a plavali s radostí. Někdo se uvelebil na lavičce u rychlého občerstvení, někdo se uvelebil na klandru a jiní stáli nebo si hráli s pesany. Někdo svačil, jiný se napájel a po skončení pauzy se vyrazilo dál. Cesta pokračovala stále podél vody. Najednou se začalo volat na boxerku, která se neukázala a tak jsme se báli, že se zaběhla. Chvíli jsme stáil, volali a hledali. Po chvilce se našla a tak se pokračovalo dál. Pod zoo jsme přešli přes most, prošli kolem cvičáku, stájí s koňmi a vydali se do Stromovky. Cestou jsme se opět zastavili u vody, kam pesani nalezli, schladili se a pohráli si. Ve stromovce jsme udělali krásnou společnou fotku a páníci s bulteriérkou a páník s boxerkou se s námi rozloučili a odešli.
Ani nevím jak se rozprchlo tolik lidí, ale pamatuji si loučení s Klárou a Besskou a Lucinkou a Májou s Hapim. Já s Artíkem, Lukáš s Niky a Ebí a Pavlínka s Besskou a Rastym jsme jeli domů společně. Doma pesani šli do vany (asi jako většina) a potom spokojeně spinkali:) Artík si oddychl a potom se vyrazilo ven:D
