Re:Být doma sám…

Samostatnosti se učí tak, že pejsek se za nic netrestá, ani se ale za nic nechválí, neloučíme se a nevítáme, a z odchodu a následného příchodu domů uděláme časem naprosto běžnou věc, za kterou ani nestojí zvedat hlavu z pelíškua jakkoliv ji komentovat. Odejdu, počkám až na chviličku přestane ječet, přijdu, na pejska se ani nepodívám, napiju se ze skleničky, a opět bez hnutí brvou odcházím. A pořád dokola. Nezapomeňte na psí čich, pokud budete stát za dveřma a číhat, pes vás cítí na sto honů. Cítí vás i o patro níž, pokud se vám nepovede zamést pach nějakým šikovným průvanem mezi pejskem a vámi, proto je velmi pravděpodobný, že jakmile zmizíte dostatečně daleko a neucítí vás, přestane se za vámi dobývat. Hodně velkým závislákům před ochodem neděláme žádné rituály, např. to, že si ve stejném pořadí balíme baton, pak se obouváme, bereme klíče..a snažíme se dělat co nejmíň pro to, aby věděli, že už zase jdeme pryč. Nejdůležitější je NELITOVAT je a hlavně pracovat s tím, že stahanej pes = hodnej pes. Je to těžký ale jde to rychle, jen to chce mít nervy, psa neřezat a ani nechlácholit, místo toho si ráno přivstat a zrakvit ho do bezvědomí (teď to jde už i odpoledne, já ráno po procházce vracím fenu domů v takovým stavu, že je ráda že jdu pryč a může spát 🙂 ). Hodně štěstí všem závislákům, ať je to brzo přestane trápit!